Moji práci s dalmatiny již od začátku velice ovlivnil Ing.Jan Findejs (chs ze Včelí zahrady), se kterým jsem velice úzce spolupracovala a učila se od něj. Za ta léta jsme se tak spřátelili, že i přes rozdílnost věku se z nás stali blízcí přátele a psí kolegové. Hodně jsem se od něj naučila. Dodnes k němu vzhlížím s úctou, jaký to byl člověk a jak moc toho pro nejen dalmatiny udělal... Za jeho doby zakladatele a hlavního poradce chovu měl Dalmatin klub 1500 členů.  Celou dobu se snažil sjednotit všechny majitele dalmatinů a jejich psy k vzájemné spolupráci, což se mu dařilo :-) Nikdy nezapomenu na jím pořádané akce, kdy jsme všichni šli rádi a těšili se... 

Nezapomenu na setkání na Václavském náměstí v Praze, kdy ku příležitosti premiéry filmu 100+1 Dalmatin zorganizoval spolu s filmaři setkání dalmatinů. Moc si přál, aby se nás sešlo 100+1, Sešlo se nás z celé republiky přes 300...černí, hnědí, psy, feny, štěňata...On stál hrdý a pyšný a šťastný uprostěd všeho dění a usmíval se... 

Nezapomenu na dalmatinské bonitace pořádané v Hostivicích, kde nikdy žádný majitel a chovatel z bonitačního kruhu neodcházel zklamaný.. 

Taktéž při jeho výstavách všichni vystavovatelé odcházeli vždy spokojeni, i když právě ten jejich nevyhrál... On nehledal na psech zápory... ale klady. Vždy na Vašem pejskovi našel něco krásného, něco nádherného..že jste byli šťastní, že zrovna takového dalmatina máte :-) 

Kdo chodil na jeho výstavy, nikdy nezapomene na jeho vzpřímenou postavu, vždy v obleku a kravatě, kdy při vedrech dokázal s úsměvem posuzovat celý den a kdy my tenkrát o dost mladší jsme odpadávali únavou... 

Celý celý jeho život patřil čtyřnohým miláčků a jejich majitelům, pro které měl vždycky tolik pochopení a trpělivosti.... 

Ku příležitosti výročí vzniku Dalmatin klubu, se mu podařilo propagovat dalmatina i v České televizi, ve Studiu 6. Nezapomenu nikdy na telefonát v pozdních nočních hodinách kdy mi Ing. Findejs oznámil, že ráno ve 4,30 hod. buďte v České televizi před vchodem, vemte dalmatiny budeme natáčet.

Propagoval a snažil se i o vznik české poštovní známky s motivem dalmatina.  Napsal odbornou biografii o plemenu dalmatin. Byl velmi uznávaným odborníkem v zahraničí, a to jak v kynologii, tak i jako genetik. Byl autorem mnoha křížovek s dalmatinskou tématikou.

Zregeneroval česká Národní plemena Chodský pes (1985) a Pražský krysařík (1980-1990). Napsal odborné biografie těchto dvou plemen.

Byl spoluautorem knihy Psi společenských plemen (Ing. Findejs x K.Štěpánský). Autorem mnoha odborných článků v kynologických časopisech (např. Bez genetiky to nejde, apod.)

Byl přední český genetik, mezinárodní rozhodčí pro všechna plemena, hlavní poradce chovu a zakladatel DK ČSSR,  a hlavně milovník psů.

Celý život se snažil sjednotit majitele dalmatinů i jejich psy. S jeho ženou jsem se setkala jen jednou, už si mě určitě nebude pamatovat, projížděla jsem Hostivicemi a tak jsem zkusila zaklepat na okno jejich domu, paní Findejsová otevřela okno a řekla mi: "... teď manžel odpočívá, ale vše vyřídím..." Věděla jsem, že byl nemocný, stáří si vybíralo svojí daň. Pečovala o něj s láskou a velkou trpělivostí. Tento můj dík patří i jí.

A pak na jedné schůzi se to stalo...  byl zvolen jiný Výbor... jiný předseda... Nedali mu vůbec žádnou šanci. Nikdy jsem neviděla odcházet tak zlomeného a shrbeného člověka se slzami v očích, jindy hrdého, se vztyčenou hlavou, pevným krokem a postavou vojáka .......byl to smutný pohled, na který nikdy nezapomenu. Myslím, že v tu chvíli "Novochovatelé" zapoměli, že nebýt jeho a jeho prvního dalmatina, nebyli by ani oni... nebyli by nic. Přitom stačilo tak málo, poděkovat za dosavadní práci. Pak jsem ho po delším čase viděla ...... posuzoval na jedné výstavě, jiné plemeno. Šla jsem za ním, pozdravit ho a ukázat mu moje hnědé dalmatiny, které tak miloval, byl rád, psi se mu líbili.. ...A pak se mě zeptal: "A vy jste byla se mnou? nebo proti mě?" řekla jsem mu: "S Vámi pane inženýre, vždycky s Vámi, on se usmál...." Bylo mi to líto... Po čase jsem se dozvěděla, že si ho zavolali andělé. Určitě odešel tam za Duhový most, za svými psími svěřenci, kterým věnoval celý svůj život a je tam šťastný... Bylo to v roce 2006.

Touto malou vzpomínkou bych chtěla projevit velkou úctu a velké poděkování ing. Janu Findejsovi. Moc si vážím toho, že jsem měla tu čest Vás poznat a hodně se od vás naučit, že jste měl vždy dost trpělivosti a úsměvů pro všechny okolo Vás.