ZACHRÁNĚNÍ
Děkujeme Ti úžasná holčičko. Měj se v nebíčku krásně.
14.2.2009 - 30.6.2019
Terezka byla zakoupena spolu se svým bratrem Timurem.
Timur patří do smečky mé dcery Věrky.
Terezka je úžasná psí holka. celou dobu se starala o Timura. Už při prvním setkání si mě okamžitě získala. Terezka je osobitá fena, rozená plukovníková. Ale uvnitř je to velice citlivá a starostlivá dušička. Přilnuly jsme k sobě okamžitě. Máme k sobě navzájem velice blízko.
Bohužel Terezka měla vážně zraněnou nožičku. Přestože jí intenzivně léčily, její nožička se nijak výrazně nezlepšila.
Ano, i s tímto musí chovatel počítat a brát na vědomí...
I přes pečlivý výběr nových majitelů pro naše štěňátka, se může stát, že se majitel někdy dostane do svízelné životní situace a o pejska se dál starat nemůže. Dá Vám jako chovateli vědět a vzniklou situaci řešíte společně... to v tom lepším případě...
Může nastat ale i horší případ... to se nám stalo hned dvakrát a to ve vrhu "G" Petrovický vítr.
Granta jsme přivezli zpět v sedmi měsících po různých signálech sousedů a návštěvy tehdejších majitelů, kteří nás vždy vřele pohostili a snesli by nám při našich náštěvách snad modré z nebe... Byl hubený, nevyspalý, ustrašený, apatický, zvracel a byl zavřený na záchodě.
Přestože majitelům byla vrácena do halíře celková pořizovací cena, celá věc byla řešena i policií...(zdokladováno u chovatele).
Dnes je Grantík součástí smečky mojí dcery Zuzky.
Je šťastný, spokojený, užívá si života společně se Zuzkou a její smečkou barzojíků :-)
Na Gregorka si majitelé čekali celý rok, měli zájem již o štěňátko předchozího vrhu "F" Petrovický vítr, jenže na ně už nezbylo. Majitelů bylo hodně, takže si někteří čekali na náš další vrh "G".
Gregorek má nestandartní, ale vzácné zbarvení zvané broskvové neboli pomerančové. Noví majitelé byli ze Šumavy, kde chovali koně Haflingery, také plavé. Vše bylo skvělé, majitelé si s Gregorkem padli do oka již při prvním setkání.
...asi dva roky bylo vše skvělé. Co se stalo pak, nevíme. Najednou ho "dávali pryč" byl zavírán do kotelny, bál se větráku, nechtěl tam být, utíkal, prý vyl..., že je to k nevydržení, že už ho nechtějí.... "Být zavřená v tmavé začouzené hlasité kotelně, také bych utíkala!" ...najednou dávali Gregora pryč...
Po naší společné domluvě jsme si ho chtěli okamžitě hned po Vánocích odvézt.
Pak přestali reagovat na telefony, emaily i Facebook....
Ale díky obrázku na Facebooku a textu "neznáte ho někdo?" už to šlo rychle a za 3 dny byl Gregorek u nás doma v teplé postýlce s plným bříškem, těsně před krutými únorovými mrazy, které by jistě nepřežil.
Děkujeme moc paní Šnajdrové, která ho odchytla, když se vyhozen, k nim přišel s místními vesnickými pejsky najíst a dala mu na cestu velkou plnou krabici vakuovaných kuřat, stehen, a silného vývaru. Děkujeme moc chs Danarny za převoz Gregora cca 160km k nám domů, v té největší mlze, která tenkrát byla.
Až po výzvě a přípravě trestního oznámení pro porušení kupní smlouvy a § 6 (pro bezdůvodné opuštění zvířete) podle Zákona na Ochranu proti týrání zvířat, majitelé zaslali pouze jeho PP. Očkovací průkaz ne, prý ztratili..založili.., nevědí, a divili se...
....otázkou je, zda byl Gregor vůbec očkován ?...
Gregorek při příjezdu vážil jen 19 kg!!! a měl psychické problémy, hodně pošramocenou, ublíženou dušičku a tolik ustaraných vrásek na čelíčku.
Gregor zůstal také doma a je součástí smečky mé dcery Věrky, má se dobře.
Oba pejsky jsme už pak nenabízeli, nechtěly jsme riskovat, že by sejim něco podobného mohlo stát ještě jednou, jejich psí dušička by to již neustála.
Oba dva od nás k novým majitelům odcházeli jako zdravá, napapaná, radostná a veselá štěňátka. Od majitelů byla chtěná. Nevíme, co se pak stalo, nevíme proč nás nekontaktovali, ale důležité je, že oba měli štěstí a dostali se zpátky domů, kde žijí šťastný psí život s jistotou plné misky, teplého pelíšku a mazleníčka.
Linda jsme získaly odhadem v jejích 8-10 letech. Přivezla jsem jí až ze Severní Moravy. Díky hodných lidem z Obecního Úřadu Kravaře, kterým osud této dalmatinky nebyl lhostejný, kteří jí chodili krmit a hledali jí nový domov. Kéž by takových lidí bylo víc. Linda přes všechno utrpení na lidi nezanevřela a měla je ráda. Děkujeme za finanční podporu na její léčbu chs Bohemia Rododendron.
Její stav nebyl moc dobrý, na předhrudí měla větší tržnou ránu, dle veterináře neodborně sešitou.
Pro Lindu jsem jela vlakem v květnu 2011, stejně tak s ní i zpět. Tenkrát jsem měla štestí na mladé lidi v kupíčku, nevadilo jim, že byla Linda špinavá, měla tržné rány a nesnesla košík. Vyprávěla jsem jim její příběh. Né tak chápavý byl průvodčí, který na mě několikrát křičel, že nás s Lindou vyhodí z vlaku. Celá situace byla dost vyhrocená, díky spolucestujícím vše dobře dopadlo a my jsem dobře dojely domů. Tato fena dosud beze jména byla onou slečnou i pojmenována. Když se s ní mazlila, oslovila jí: "Ať se máš líp, ty Lindo jedna ušatá". Tak jsem si domů přivezla Lindu. :-)
Linda s námi šťastně prožila ještě 2 roky. Byla doléčena, měla pořád plnou misku, hodně mazleníčka a všeho co štastný pejsek potřebuje.
Bearded collie se mi vždy líbily, tak jsem si sledovala inzeráty. Jeden stejného znění: "Levně prodám fenu, vhodná ihned k nakrytí...." se v tehdejší Annonci objevoval pořád dokola, jen se tam neustále měnily telefony. Nedalo mi to, zavolala jem tam a jela s dětmi podívat. Abych to zkrátila, děti mě přemluvily, Dadunku jsem koupili a odvezli si jí domů. Později jsem zjistila, že Dadunka byla jako krásné štěňátko prodána majitelce jiné chs s tím, že bude později doplacena. To se nestalo. Když si jí chovatelka zpět, fena "zmizela". Putovala po nových a nových majitelích až se dostala k nám. Vždy inzerát stejného znění, ze stresu a stálé změny domova samozřejmě nezabřezla a tak pořád putovala dál. Byly jsme její poslední majitelé (asi šestí...). Dadunka u nás štastně dožila. Byla neuvěřitelně milá, hodná, přátelská a neunavná při hraní s mými dětmi. Za vše velice vděčná, úplně oddaná. Byli jsme moc rádi, že jí máme. Dadunku jsme přivezly v 5-ti letech a dožila se u nás 12-ti let.
Boxerku Elzu jsem objevila na jedné jízdárně ve Zlatníkách, kde jsem jezdila a dělala i cvičitelku. Elze byly asi 4 roky a v té době měla zrovna 14 štěňat, podobně jako rok předtím a asi ještě i rok předtím.... Běhala po vesnici a sháněla jídlo. Někdo mi říkal, že chodí někam pít jen kozí mlíko, to je všechno co má. Na jízdárnu chodila nejčastěji, protože jí lidi občas něco přinesli. Byla něco asi jako díte pouště, bez domova. Když si jídlo sehnala jedla, když ne tak ne. Přes to všechno to byla velice starostlivá matka a pes, který miloval lidi. Tenkrát jsem obešla celou vesnici i všechny na jízdárně, jestli jim to nebude vadit, když si jí vezmu domů. Zjiistila jsem, že opravdu nebyla ničí a všichni byli rádi, že si jí vezmu. Žila s námi štastně, i když měla dlouho potíže s trávením. Neunesla po tom všem pravidelné a dobré jídlo. Elzička se starala o mé dcery a když jsem odšla do práce, vždycky si chodila lehat k nim do pokojíčku, kde čekala až příjdu domů. Byl to můj první canisterapeut. Byla úžasná, skělá. Nikdy na ní nezapomenu.
