ARDS

 

ARDS (Adult Respiratory Distress Syndrome) je onemocnění dýchacích cest. Způsobuje vážné problémy s dýcháním a následující rozsáhlé poškození plic. Ojediněle se vyskytuje u lidí, ve zvířecím světě např. u hovězího dobytka apod.  

Podobné onemocnění se objevilo v roce 1987 i u dalmatinů, kde ale tenkrát nebyla nalezena specifická příčina. Nemoc se projevuje od 4.- 10. měsíce života dalmatina, nejčastěji kolem 7. měsíce a ve většině případech končí smrtí.

 

Klinické příznaky jsou zrychlené, hlasité dýchání, kašel, zvracení, vážné potíže s dýcháním. V posledním stadiu pes drží krk natáhlý rovně a snaží se dýchat pomocí břišních svalů, nastupuje deprese, slabost. Průběh bývá velice rychlý, problémy se objevují 1 - 6 týdnů předem, obvykle 3 týdny před smrtí. Nutno dodat, že shodně s ARDS byly prokázány i další nálezy: poškození ledvin a otoky mozku.

ARDS vznikl jako symptom genetického poškození u dalmatinů ve Finsku a Dánsku v letech 1987-1997.  Dodnes se předpokládá, že toto onemocnění se váže na autosomatický recesivní gen  a není vázáno na pohlaví.

Štěně, které zdědí "špatný gen" od obou rodičů onemocní. 

Štěně, které zdědí "špatný gen" od jednoho z rodičů neonemocní, ale stane se přenašečem.

 

Studiem a zkoumáním se zabývali odborníci a genetici ze Skandinávie. (PhDr .A.K.Jarvinen+J.K.Jarvinen se spolupracovníky- Universita of Helsink, dále Dr. Tyge Greibrokk z Norska, Dr. Andersen-Dánsko, a genetik Finského Kynolog.klubu Paivi Rantasaloem). Kluby ve Finsku, Norsku, Dánsku a Výbor pro zdraví Dánské Kynologické Jednoty přijaly tvrzení, že se jedná o recesivní dědičnou vadu.

 

V roce 1993 se rozšířila velká diskuze ohledně zastavení ohrožení ARDS. Bylo poukázáno na další rozšiřování genetického defektu, ale na druhou stranu i na možné ztráty při odstranění mnoha kvalitních jedinců z chovu. I po dlouhých diskuzích s veterináři se došlo k závěru, že ani specialisté neporadí, kde přesně s chovem skončit, protože nemají dost důkazů na to, co může nastat při přílišném omezení populace.

V té době dostaly chovatelské kluby pravidla ohledně ARDS. Tato pravidla se lišila stát od státu podle toho, jak závažná situace v každém státu je. Omezení bylo ponecháno jednotlivým chovatelským klubům, aby si to zvážili sami. Toto doporučení bylo usneseno na Konferenci o Dědičných Vadách ve Velké Británii v roce 1994.

 

V současné době ECDC (jejíž je členem i DK ČR) považují za "čisté": 10 ucelených generací (11. čistá) od feny O´Soul Escada a 5 ucelených generaci (6. čistá) od prokázaného přenašeče. 

 

Ještě musím zopakovat, že toto "omezení bylo ponecháno na uvážení jednotlivých klubů". A protože se předpokládalo, jak již bylo výše uvedeno, za vším stojí recesivní gen, doporučilo se nedávat na sebe ani dva jedince u kterých se předpokládala možnost nebo výskyt přenašeče. Naopak bylo a je žádoucí, aby jeden z nich nebyl zatížen vůbec.

Čas ukázal, že tato cesta: "Ředění nežádoucího genu" se ukázala jako správná.

 

autor: Zuzana Hejtíková, Chs Petrovický vítr