Musím také vzpomenout na dva poradce, kteří patřili tak nějak k sobě. A to pan Josef Smíšek (Chs Marios CS) Poradce pro Jižní Čechy a pan Josef  Fencl (Chs Gepard CS) Poradce pro Východní Čechy.

Málokdo asi ví, že pan Smíšek byl Mistrem republiky ve "Zpěvu a chovu kanárů". 

Choval nejen Dalmatiny - psy, ale také králíky plemene Dalmatin Rex jak černě, tak i hnědě tečkované, i zakrslé králíčky. Byl i holubář... Měl krásného, černě tečkovaného psa Fellow z Kojca Brendy z Polska, a neméně krásnou, černě tečkovanou fenu Goldie Roblen z chovu pana Kamberského.

S panem Smíškem jsem projela celé Jižní Čechy a nějaký čas prošla kus cesty nejen se psy...

Silným zážitkem pro mě byla návštěva Chs z Neubertova dvora, při kontrole vrhu "A" Neubertův dvůr. Krásná historická usedlost s dobovými prvky v blízkosti Temelína. Milé přijetí, milí lidé, krásní malí i velcí puntíčci, pohoštění.... Bylo moc hezky strávené odpoledne.

Další chs na kterou je těžko zapomenout byla chs "z Boreckých hájů CS". Chovatelem byl  pravý myslivec. Štěňata i se psí maminkou měl ve staré myslivecké chatě, i uvnitř tak vybavené, .uprostřed opravdu  borového háje...

Opět milé přijetí, halda krásných puntíkatých mimin a velie zajímavé vyprávění o práci s dalmatinem z mysliveckého prostředí.

I když v té době měli myslivci na dalmatina různé názory, někdy i výsměch, na slova tohoto chovatele-myslivce si pamatuji dodnes..."Neznám lepšího psa do lesa než je dalmatin a jiného bych ani nechtěl."

A byli další a další skvělé "Jižní Chs"... Všem musím poděkovat za milé přijetí, soužití se psy a poctivou snahu a lásku, kterou do toho dali.

Druhý poradce pan Fencl, odchoval před dalmatiny i několik úspěšných vrhů boxerů, pak ale také jako my všichni  proadl puntíkům. Když jste k němu přijeli, mysleli jste, že už se Vám jen puntíkatí před očima. U něj ve stáji stáli puntíkatí koně (Apaloosy), na dvorku běhaly puntíkaté slepice, v králíkárně puntíkatí velcí i zakrslí králíčci, měl snad i puntíkaté morče... a i krocany. Jen jste si mnuly oči, jestli opravdu vidíte dobře...Ano i pan  Fencl byl chovatel ne zvířat, ale puntíků. :-)

Oba dva byli přátele a jsou dodnes, i když nemohu zapomenout na jejich věčné přátelské  šarvátky: .."kdo má lepšího králíčka, kdo hebší srst, kdo typičtější hlavičku, komu králíček lépe panáčkuje atd..."  Vždy to skončilo tím že, Zuzano řekni, že tenhle je lepší a že tenhle, a že mám větší puntíky...  Ne já mám větší puntíky, ne já...."  Pro mě to bylo vždycky moc těžké, pochválit oba dva, ale přesto nikoho z nich neupřednostnit. A oni nedali pokoj a nedali....opakovalo se to při každé návštěvě...

Vždycky mi museli slíbit, že už se hádat nebudou, ale nikdy to nedodrželi :-) Každý z nich byl na svoje puntíky pyšný a hrdý. Byl to jejich život, koníček...

Pan Smíšek nyní již žádného dalmatina nemá. Pan Fencl vlastní dalmatinku hnědě tečkovanou Elzu Vetřelec, sestru naší Enity Vetřelec, obě jsou už veteránky.

Další skvělá poradkyně pro Východní Čechy paní Věra Joštová (chs Dianora). Měla jsem ji moc ráda, skromná milá paní se srdíčkem otevřeným pro všechny lidi i pejsky. Nikdo od jejích dveří neodešel s prázdnou, všechny vítala s úsměvem. Na koho už nezbylo štěňátko, odnesl si alespoň krásnou kytičku z její zahrádky. :-)

Mimo dalmatinů chovala ještě kavalíry, to když už byla starší a na dalmatiny už silou nestačila... moc jí ale chyběli. Snad poslední dalmatinkou co měla, byla Ema Vimar..vnučka po její feně Jena Vitmar, kterou moc milovala.

Paní Joštová byla vitální do vysokého věku, každý den cvičila "Sedm tibeťanů" a tím se udržovala v kondici. Skvělá paní, jsem moc ráda, že jsem jí mohla poznat. Ještě před časem byla na schůzi Dalmatin klubu, kde jsem jí viděla naposledy...

Také vzpomenu na manžele Gotthardovi (Chs Šumbera) z Brna, se kterými jsem spolupracovala v KRK DK ČR. Z jejich Chovu pocházeli nádherní dalmatini s perfektními rodokmeny. Paní Gotthardová vždy s milým přátelským úsměvem, pan Gotthard se svým nevyčerpávajícím humorem, vždy a všude. Dalmatina zase  mají.

Skvělí lidé. možná se s nimi někde zase potkám, na shledání se vždy těším, moc ráda je vidím.

Nesmím zapomenout na chs z Hrádku Kunratic CS (chov paní Věra Ivančulincová), která patřila svého času mezi ty významnější. Zde se rodil jeden krásný dalmatin za druhým. Odtud pocházely také dvě krásné hnědě tečkované sestry Niky a Nija z Hrádku Kunratic CS. Tenkrát bylo hnědých opravdu pomálu. Jako poradce jsem byla v této chs kontrolovat i vrh "U", kde byly čtyři krásné tmavě hnědé fenky.... Nikdy nezapomenu na její smutek a pláč v telefonu, když mi po třech dnech volala, že jí tyto čtyři hnědušky někdo ukradl. Jak mi vyprávěla, že večer při setmění přijelo auto k plotu její zahrady, kde měla výběh, štěňata odlákali, a než stačila doběhnout, dírou v plotu je protáhli ven, naložili do auta a odjeli... Už je nikdy nikdo neviděl.... O to víc mě to mrzelo, protože jsem si na jednu z nich myslela.

Když už jí životní síla nedovolila mít dalmatiny, chovala Pražské krysaříky.